Vážení rodiče, naši milí žáci

končí školní rok 2016/2017, deset měsíců uběhlo mnohem rychleji, než každý z nás předpokládal. Nedávno bylo září, škola pomalu najížděla do obvyklého rytmu, pár desítek žáčků bylo vůbec poprvé žáčky a dnes jsou již zkušenými „prvňáčky“ a od září budoucími „druháčky“.  Naši „deváťáci“, co se snad již od září připravovali (alespoň někteří?) na přijímací zkoušky, jsou už pomalu středoškoláci…uteklo to skutečně velmi rychle. Rozdáním vysvědčení, Vám dětem, začínají prázdniny, které si jistě všichni zasloužíte. Přejeme Vám krásné prázdniny, spoustu nádherných zážitků, trošku pobytu v přírodě, určitě i pár chvil s knížkou. Vašim rodičům zase odpočinek od každodenního popohánění s vypracováním domácích úkolů i přípravou do školy, která se většinou asi neobešla bez protestů a snahy se od školy osvobodit a věnovat se příjemnějším činnostem. Tak ať se prázdniny povedou a v září se opět sejdeme ve zdraví a snad i odpočinutí před školním rokem 201/2018. Nezapomínejte na to, o čem paní učitelky a páni učitelé vyprávěli, jaká nebezpečí dnes hrozí, čeho je třeba se vyvarovat, aby riziko bylo minimální.

Ještě mi to nedá, abych se nepozastavil u vysvědčení. Ano, vysvědčení je důležité, ukazuje, co a nakolik jste se ve škole naučili, ale není to měřítkem kvality člověka. Takže komu se něco nepovedlo, tak jak si představoval, lze to považovat i za výzvu, aby to příští školní rok bylo ještě lepší. Vedle toho všeho moudrého, co mne napadá, spíše použiji moudré myšlenky a rady, které jsem ve spolupráci s naší novou paní psycholožkou převzal z webu www.modralinka.cz

"Vysvědčení není rozsudek nad dítětem, ale informace o tom, jak se mu podařilo zvládnout požadavky školy, jak se učitelům podařilo naučit je látce a jak se rodičům podařilo vytvořit mu podmínky k práci." (MERTIN, V. Výchovné maličkosti. Praha: Portál, 2011)

K Vám, rodičům………………………

Rodiče by neměli být překvapeni tím, jak vysvědčení dopadlo – i když i to může stát. Nejde jenom o to, jaké známky dítě dostane, nejde jen o výsledky. Jde o celý proces, o to, jak dítě (spolu s rodiči) ke škole přistupuje, jak se snaží, jak ho to baví, co mu škola a učení přináší. Rodič by měl být parťákem, průvodcem, ne jenom výstupní kontrolou. Když známe možnosti a limity dítěte (a možná i daného vyučovacího systému), dokážeme ocenit i ne úplně skvělé vysvědčení.

  • Není dobré zacházet do extrému: vysvědčení přehnaně řešit, věnovat mu nadměrnou pozornost a trápit sebe i dítě – ale také se o něj nezajímat a neřešit vůbec, jaké vysvědčení dítě má.
  • Dítě by mělo vědět, že rodičům záleží více na něm, než na tom, jaké známky přinese, že není jenom jejich výkladní skříní. Mělo by vědět, že se dokážeme za něj postavit, i když nemá nejlepší známky (což ale neznamená všechno svést na učitele nebo systém)
  • Dítě by mělo také vědět, že dlouhodobé lajdáctví se nevyplácí. Že když má na jedničku a dostane trojku proto, že na školu „kašle“, přinese to určité důsledky, (třeba právě v odměně za vysvědčení). Dítěti můžeme vysvětlit, že dospělý dostane v zaměstnání odměny také za dobrou práci, a ne tehdy, když se nesnaží.
  • Když už dítě přinese horší vysvědčení, než rodiče čekají, je důležité nejednat impulzivně (tělesné tresty, nepromyšlené zákazy apod.). Dítě má vědět, že se rodič zlobí, první reakce ale může více ublížit, než konstruktivně řešit. Je dobré se zklidnit, třeba se jít napít, jít do vedlejší místnosti apod. – a nejednat jen pod vlivem emocí.
  • Je třeba ocenit snahu tam, kde ji dítě vynaložilo, i když to na známce není vidět. Je možné navrhnout, co se dá dělat, například doučování, opakování (spíše ale na začátku školního roku, než o prázdninách, děti potřebují opravdu „vypnout“).
  • I když rodiče prožívají frustraci z toho, jaký má dítě školní prospěch, není vhodné je srovnávat s ostatními, ventilovat své zklamání před příbuznými, známými apod. Narušuje to vztah a důvěru mezi rodiči a dětmi.
  • Špatné známky neznamenají špatné rodiče. Vysvědčení si rodiče nemají brát za všech okolností osobně.
  • Z praxe na lince důvěry víme, na jaké věty děti obvykle negativně reagují. Co tedy neříkat:

*S takovým vysvědčením nechoď domů! (Dítě to může vzít vážně)

*Jestli dostaneš trojku (…), nepojedeš na tábor (budeš se každý den hodinu učit; zakážu Ti na celé prázdniny tablet; budeš mít celé prázdniny zaracha). (Rodič mluví o něčem, co není reálné dodržet)

*Z tebe bude popelář! (Jednak rodiče projevují nedůvěru ve svoje dítě, a také zbytečně devalvují určitá povolání)

*Kdybys neměl tu trojku, tak by to bylo hezké vysvědčení (Rodič se zaměřuje jen na neúspěch dítěte, to, co je dobré, zůstává nepovšimnuto)

*Hanka od sousedů měla samý! (Dítě se necítí při srovnávání dobře, navíc si tento model odnáší do života. A – pětka u jednoho může znamenat trojku u druhého).

K Vám, našim žáčkům………………………..

  1. Zkuste na vysvědčení rodiče připravit co nejdříve. Dopředu jim povězte, co asi je možné očekávat, aby nebyli překvapení.
  2. S vysvědčením rodiče seznamte hned, jak to půjde. Odkládání nic nevyřeší. Můžete jim dopředu zavolat, napsat smsku, poslat mmsku
  3. Pokud máte strach jít domů, zavolejte někomu z blízkých – babičce, tetě, známým, nebo je vyhledejte a požádejte o pomoc.
  4. Pokud vysvědčení nedopadlo dobře, před rodiči to uznejte. Zbytečně se nevymlouvejte na „zasedlou učitelku“, na to, že „Franta má ještě horší vysvědčení a jeho rodiče jsou v poho“, nebo na „kdy byla bitva u Kresčaku k životě vědět nepotřebujete“.
  5. Řekněte rodičům, v čem byste se chtěli příští rok zlepšit – ale tak, aby to bylo aspoň trochu splnitelné – nejsem-li talent na matematiku, nemůžu slibovat jedničku.
  6. Navrhněte, co pro to uděláte („budu se učit s Bárou, ta umí matematiku“; „budu chodit do matematického kroužku u nás ve škole“; „budu si dělat cvičení na počítači…“)
  7. Požádejte rodiče o pomoc. Může to být třeba společné učení a přezkoušení, obstarání doučení apod.
  8. I na linkách důvěry jsou připraveni Vám pomoci hledat nejlepší řešení.

 

A na závěr považuji za důležité odcitovat deset pravidel pro výchovu………

Janusz Korczak (1878-1942)

  1. Nečekejte, že vaše dítě bude takové, jako vy, nebo takové, jak vy si přejete. Pomozte mu stát se nikoli vámi, ale sebou.
  2. Nečekejte od dítěte odměnu za vše, co jste pro ně udělali. Dali jste mu život – jak se za to má odvděčit? Dá život někomu dalšímu, ten ještě dalšímu – a to je nezvratný zákon vděčnosti.
  3. Nevylévejte si na dítěti své hořkosti, abyste na stáří nejedli hořký chléb. Protože co zasejete, to sklidíte.
  4. Nehleďte na dětské starosti zvysoka. Každému se od života dostává podle jeho sil a buďte si jisti, že pro dítě není život o nic snazší, než pro vás. Možná, že ještě těžší, protože dítě nemá žádné zkušenosti.
  5. Neponižujte děti!
  6. Nezapomínejte, že nejdůležitější setkání člověka jsou jeho setkání s dětmi. Věnujte jim více pozornosti – nikdy nemůžeme vědět, koho v dítěti potkáváme.
  7. Netrapte se, pokud pro své dítě nedokážete něco udělat. Pamatujte si: pro dítě dělá málo ten, kdo neudělá vše, co je možné.
  8. Dítě není tyranem, který ovládne veškerý váš život, není to jen plod těla a krve. Je to drahocenný pohár, který vám život svěřil do ochrany, abyste v něm rozvíjeli tvůrčí plamen. Je to vysvobozená láska matky a otce, u nichž bude vyrůstat ne „naše“ nebo „jejich“ dítě, ale duše, která jim byla svěřena do ochrany.
  9. Umějte milovat cizí děti. Nikdy nedělejte cizímu dítěti něco, co byste neudělali svému.
  10. Milujte své dítě jakékoli. Netalentované, smolařské, dospělé. Když s dítětem rozmlouváte, radujte se, protože dítě je svátek, který je zatím s vámi.

 

Tak ještě jednou krásné, dlouhé a radostné prázdniny a nezapomeňte – sejdeme se v pondělí 4. září 2017. V příštím školním roce budou na naší škole i předškoláci, tak i jim přejeme, aby se jim první seznámení se školou vydařilo a škola se stala jen radostí.

A kdyby Vám bylo smutno, chtěli jste si vyzvednout vysvědčení, popovídat si, sdělit nám, co Vás trápí, co je nového, co se povedlo či nepovedlo, neváhejte se tady zastavit, případně nás kontaktovat telefonicky či emailem. Pro školu prázdniny neznamenají uzamčené dveře, naopak; prázdniny jsou jediným obdobím, kdy můžeme realizovat úpravy a opravy, které v době školy z mnoha důvodů dělat nemůžeme.

Martin Březina